Nerostu podle pravítka - Metodika

Cíl: V této části by si žák měl uvědomit, že není přirozené, aby vypěstované plodiny splňovaly přísné estetické normy. Jak je tedy možné, že v obchodech najdeme převážně zboží prvotřídní kvality? Často přemrštěné požadavky zákazníka na dokonalý vzhled potravin vedou k velkým potravinovým ztrátám. Nevyhovující kusy jsou zemědělci nuceni prodat pod cennou ke zpracování, nebo je nechají na poli. Žákům je tak předložen podklad pro úvahu o efektu zbytečně vysokých nároků zákazníků, což následně může pozitivně ovlivnit formování jejich požadavků na potraviny a schopnost se při nákupu a spotřebě správně rozhodovat, protože i nedokonalé kusy obsahují stále stejné množství živin. Zároveň bude s žáky diskutován rozdílný přístup k potravinám v rámci jednotlivých příjmových skupin, kde s rostoucím blahobytem klesá relativní cena potravin pro zákazníka. Dojde ke komparaci zacházení s potravinou u žáků v rodině se zacházením u starší generace, která vyhazování potravin považuje za vysoce neetické. Žák si tedy uvědomí historický vývoj postoje k jídlu v rámci místní společenské skupiny.

Geneze: Dle Veblena (1990) hraje pro dosahování společenského statusu zásadní roli především bohatství. Potravinám často připisujeme rozdílné charakteristiky, jako třeba prestižní jídla či jídla „chudých“ (Veblen, 1999).
Obecně sociologové tvrdí, že lidé s vyšším socioekonomickým statusem konzumují více druhů potravin a také zdravější a kvalitnější potraviny. Dle současného poznání (Baker et al., 2009; Ilakovac et al., 2020; Parfitt et al., 2010; Stancu et al., 2016) je vliv výšky příjmů, a tedy životní úrovně domácnosti na množství vyplýtvaných potravin neoddiskutovatelný. Skrze jídlo nahlížíme do kultury a komunikujeme tak svoje sociální postavení, sounáležitost a identitu společenské skupiny či nezávislost jedince. Výběr je ovlivněn buď tím, co si jedinec určité sociální skupiny může dovolit, anebo podle toho, co je pro skupinu prestižní a módní.
Dále se studie (Ilakovac et al., 2020; Stancu et al., 2016) shodují nad odlišným přístupem k plýtvání v rámci různých generací. Starší lidé si více uvědomují hodnotu potravin, protože sami zažili nedostatek jídla, zatímco mladí lidé takovou zkušenost nemají a je proto nutné je v tomto ohledu vzdělávat, říkat jim, že plýtvání potravinami je špatné a jaké má negativní důsledky.