Učitel se ve škole zabývá nejen výukou žáků. Reaguje na jejich potřeby, je jim pomocníkem a rádcem. Žáci se na něj obracejí s žádostí o pomoc, když si nevědí rady nebo když jsou v tíživé situaci – ve vztahu k sobě, učení, spolužákům, ale i dospělým. V současném systému inkluzivního vzdělávání je učitel prvním pracovníkem školy, který řeší problémy žáků, se kterými se na něj obrací samotní žáci či jejich učitelé, ale také kolegové – učitelé předmětů. Týká se to přitom nejen třídních učitelů, ale i učitelů všech předmětů, kteří, jak bude uvedeno v kapitole 2, poskytují podpůrná opatření v 1. stupni podpory.
Pro učitele je nutná znalost vývojových, emočních, osobnostních i sociálních obtíží žáků, negativních vlivů sociálního prostředí i možností „nápravy“, nejen ve vztahu k vedení a podpoře žáků, ale i pro vlastní výuku. V určitém momentu, kdy již učiteli nepostačují jeho odborné kompetence, obrací se na odborníky. Musí tedy vědět, na koho se má obrátit v konkrétních problémových situacích. Musí ale také mít vhled do možností spolupráce a být informován o svém podílu na navrhovaném řešení, musí znát strukturu poradenských služeb ve školství i odborné kompetence jednotlivých poradenských pracovníků.
Je tedy na místě, když se budoucí učitelé – studenti učitelských oborů – seznámí s fungováním poradenských služeb ve školství. V této kapitole bude představen poradenský systém, který kromě jiných úkolů nabízí odbornou pomoc formou konzultací i přímých vstupů do dění ve škole. Kromě žáků a jejich rodičů poskytuje podporu také učitelům.
V předložené kapitole se budeme zabývat organizací poradenských služeb ve školství, pracovníky, kteří poradenské služby poskytují, jejich kompetencemi, ale i jejich spoluprací při řešení problémových situací.