Lednice, nebo spíž?

Klíčová slova: mezigenerační soudržnost, lehkost rozhodování, přijímání informačních signálů, nakládání s potravinami

Tematický okruh: Chytré skladování

Cíl: Žák se naučí dovednosti předcházení znehodnocení jídla v domácnostech tak, jak to bylo pro starší generace běžné, což povede k lepší mezigenerační soudržnosti a porozumění.
Žák zjistí vhodné způsoby skladování jednotlivých druhů pokrmů a seznámí se s trvanlivostí jednotlivých druhů potravin dle způsobu uskladnění. Dále si žák osvojí hravou formou, jak se správně starat o lednici, jaké jsou v lednici teplotní zóny a kam která potravina patří. Včetně toho, kdy je plýtvání tzv. oprávněné. Lze tak do budoucna předejít zatížení úzkostí a zmírnění pocitu viny u spotřebitele (vyvolání pocitu sociálního smíru), kdy vyhazování potravin je společností vnímáno jako neetické (s hrozbou „vyčlenění“ ze společnosti), kdy tyto pocity jsou s vyhazováním potravin často spjaty.

Geneze: Získat úctu k vypěstovanému plodu je stejně důležité jako umět jej vhodně upravit azkonzumovat. Stále častěji se především u dětí, jež vyrůstají vměstském prostředí setkáváme s tím, že ve zcela zaměstnané domácnosti již děti nemají tolik času ani možností participovat na domácím vaření (může tak docházet k částečné sociální inkluzi). Mladší generace tak nejsou schopny objektivně vnímat časovou i dovednostní náročnost přípravy pokrmů, jelikož se většinu času setkávají s již hotovými jídly.
Evans (2012) tvrdí, že respondenti nemají bezstarostný a nedbalý postoj k jídlu, které vyhazují, naopak – „proces vyhazování je zatížen úzkostí“ Respondenti vnímali vyhazování potravin jako neetické, nesprávné a cítili se provinile, že tak činí. Aby respondent zmírnili svůj pocit viny, místo toho, aby potraviny vyhodili do odpadkového koše, přemístili je na jiné místo ve spíži či lednici s vysvětlením, že toto jídlo může být ještě využito (Evans, 2012).